Jaro nás lákalo do přírody a tak jsme samozřejmě neodolali a vyrazili na několik procházek.

Vyzkoušeli jsme stezku ze Sobína do Hostivic, kde jsme objevili nové hřiště. Měla jsem ho téměř jen pro sebe, což se mi líbilo a užila jsem si ho.

Jednu sobotu jsem s tatínkem jela vyzkoušet hřiště v Nučicích. Zase tam nebyly skoro žádné děti a navíc mi táta koupil i bublifuk, tak to byla paráda. 🙂

A pak jsme vyrazili celá rodina na menší túru okolo Malých Kyšic. Cestou jsem viděla koně, jednoho agresivního psa a pak taky vodníka u potůčku. Skoro celá cesta byla lesem, tak to bylo moc příjemné a já mohla zkoumat mravence, kytičky apod. V cíli na mě čekala odměna v podobě zmrzlinového poháru…to si nechám líbit 🙂

Březen byl ve znamení nových přírůstků (miminek) mezi známými.

Kamarádce Pétě se narodil bratříček Tomášek. Je to malý uzlíček, co furt spí, jí a kadí 🙂 Ráda si miminko prohlídnu a pohladím, ale zatím se s nima nedá hrát 🙁

Kamarádkám Klárce a Kačence se narodil taky bráška – Petřík. Je to vlasatec roztomilej. S holkama si asi užije spoustu srandy 🙂

A Romčíkovi se narodila sestřička Lucinka (moje oblíbené jméno). Zatím pokaždé když jsme ji byli navštívit, tak furt spala a spala. Jednou jsme tedy s Romčíkem vyrazily na zahradu a trochu tam popracovali 🙂

V březnu měla pražská babička 60. narozeniny! A v tom samém měsíci měla 5. narozeniny sestřenka Terezka.

Tak jsme si udělali rodinnou oslavu u nás doma. Máma připravila oběd, dort pro babi a dort pro Terezku a slavili jsme.

Já jsem si užívala holek, neb se zas tak často nevidíme. Hrály jsme si hezky spolu v pokojíčku a dokonce jsem blbla i se strejdou Kájou. 🙂

Já jsem babičce namalovala obrázek, Eliška taky vyrobila dáreček a Terezka dokonce ušila se svoji maminkou polštářek. No za chvilku bude mít takhle babička plný byt našich výtvorů 🙂

Bylo to fajn odpoledne a všichni jsme si to užili. Oslavy já moc ráda 🙂

Když konečně slezl sníh, tak jsem se vypravila s tátou zkontrolovat svůj stromeček v Dětské aleji. Zda-li pak přežil tu zimu? Dala jsem si tedy procházku přes 5 km dlouhou.

U Strahovského rybníka jsme vlezli s tátou do přepadu a byli tak zároveň s vodní hladinou 🙂

Stromeček se má dobře a už se těším, že přijde jaro a začne se zelenat a mít lístečky. Cedulka s mým jménem je ještě k přečtení, tak novou mi udělá máma asi až příští rok.

Téměř každodenní záležitostí je blbnutí ve Višňovce. A když se tam potkám s Luckou nebo s jiným kamarádem, tak je to hned veselejší.

Už mě baví i jezdit na odrážedle, ale do kopce mě to někdy fakt neba…to pak slezu a takhle ho za sebou táhnu 🙂

I když je ta zima, tak pořád chodím s tátou o víkendu na procházky.

Já se totiž vyblbnu všude….najdu si kus klacku nebo uschlou větev a hned si mám s čím hrát…nebo dělám stopy ve sněhu jako zvířátka apod.

Jednou jsme vyrazili do Unhošti na Rybárnu…prošli jsme se kolem rybníčka a bylo to moc fajn.

Jindy chodíme jen po Chýni, ale hezky okruhem okolo, kde potkáte tak maximálně běžkaře či pejsky na procházce.

To pak mám já všechen sníh pro sebe a pro svoje blbiny 🙂 Tatínek nestačí fotit, co já furt vymýšlím.

Tohle je například tzv. „ovečková fotka“. To se celá zahrabu do sněhu (no táta mi trochu pomůže), tak že mi kouká ven jen hlava. A říkám tomu prostě ovečková fotečka. To bych mohla dělat taky furt!

Ve sněhu se prostě válím hrozně ráda…jako by mě to vůbec nestudilo! A taky se přiznám, že ten sníh ráda jím…a rampouchy 🙂