Z ničeho nic se ze mě stalo medvídátko – máma mi říká grizlíku a to vždycky když jdeme ven a oblékne mě do jedné kombinézky…no koukněte na fotku.
O víkendu bylo krásně a tak jsme zase všichni tři vyrazili na výlet za keškama…tentokráte do Berouna. Beroun má ve znaku medvídky a taky je tam mají živé v medvědáriu.
Já jsem teda zase spokojeně chrupkala v kočárku, ale u medvídků mě máma vytáhla ven a táta fotil. Lidi kolem se usmívali nebo přímo říkali, že je to roztomilý, že jsem taky takový malý medvěd. No nevím, ale podle toho co vidím na fotkách, tak jsem teda roztomilejší než ti tři medvědi dohromady 🙂
Máma mi taky říkala, že prý jsou to medvídci z večerníčku, ale to prý uvidím až budu větší. No nějak nechápu, jak tihle obrové mohli dostat roli ve večerníčku. 🙂
Jednu kešku jsme našli kousek nad medvídkama…pod rozhlednou. Abychom našli další, tak jsme museli projít Berounem a hledat x míst. Pak jsme dostali finální souřadnice a ona ta keška potvůrka byla hned naproti bazénu. Tam mě máma s tátou ještě nevzali, ale prý tam chodili dost často a hlavně když jsem byla v bříšku…takže jsem tam vlastně už byla 🙂
In: anicka-1-rok |
Tak a máme to za sebou 🙂 řekla máma ve středu poté co jsme byly spolu v Motole. Paní doktorce se můj prstíček líbil, prý se dobře hojí a časem zmizí zarudnutí i tvrdá bulka, co tam ještě mám. Rentgen vyšel taky dobře a na kosti nic nemám. Jinak se mi to vůbec nelíbilo..máma mě držela ručičku a prstíček od ostatních prstíčků a ještě mě musela zalehnout loktem, já totiž strašně řvala a mlátila s sebou sem a tam. No nakonec se podařilo 🙂
Takže pokud se nic s prstíčkem nevyvrbí (a pevně doufám, že už ne), tak do Motola už nemusíme a kapitola prstíček je uzavřená.
Tento týden jsme taky byly s mámou na neurologii na Butovicích. Na vyšetření musí všechna předčasně narozená miminka, takže i mě to neminulo. Paní doktorka si se mnou dělala co chtěla….zkoušela na mě kde co – kladívkem mě protukávala, šimrala mě, cinkala klíčema, zkoušela se mnou chodit a jak se leknu když mi podtrhne podložku apod.
No dle doktorky jsem OK, nevypadám prý vůbec na nedonošence (mám prý krásné tlusté tváře 🙂 – však se taky snažím mámě vždycky vypít všechno mlíko), nicméně říkala, že mám trochu ztuhlé svalstvo či co a tak nás poslala na rehabilitaci. Budeme cvičit Vojtovu metodu a máma se těší, že se zas něco naučí.
Tak snad to s mámou zvládnem a za dva/tři měsíce až půjdeme na kontrolu, tak bude mít paní doktorka radost 🙂
In: anicka-1-rok |
Tak se konečně narodila Lucinka! Nechala na sebe pěkně čekat, na to, že jsme se měly narodit téměř stejně, tak nakonec máme mezi sebou 2 měsíce rozdíl. Ale Lucík je kámoš a tak je v podstatě stejně velká jako já ted 🙂 Narodila se totiž pěkně vypapaná – 4.33 kg a 53 cm. Já mám ve svých 8 týdnech 4.8 kg 🙂
Kdo neví, tak Lucinka bydlí hned nade mnou, takže se těším, jak si budeme společně hrát a vymýšlet jak pozlobit naše rodiče. 🙂
Na Velký pátek mě rodiče sbalili do auta a vyrazili jsme do světa. Já jsem teda zase vytuhla. Nevím, jak to dělají, ale jakmile mě dají do autosedačky, tak se mi chce hrozně moc spinkat a usnu. Probudila jsem se až ve Zdicích. Rodiče tam se mnou hledali nějakou kešku či co. No nakonec jsme ji společně našli a já mám zapsanou svoji první kešku :)) Už se těším na další, třeba někde v přírodě.
V sobotu jsem poprvé viděla svoji prababičku a pradědečka. Byli jsme totiž zase u tety v Hostivici – tam už to znám. Asi se něco slavilo, neb se tu sešli všichni – babička, dědeček, strejda s holkama, teta s Milošem a klukama a prarodiče. Měla jsem na sobě poprvé punčocháče, šaty a dokonce botičky! To asi, aby viděli, že jsem holčička a ne kluk!
Nejdřív jsem spinkala a nechala se chovat, pak mě ale začaly trápit prdy a tak jsem řvala a nechtěla ani papat. Ale dlouho jsem to nevydržela a zase jsem byla hodná holčička a s tetou jsem i pásla koníčky.
In: anicka-1-rok |
Tak uběhlo zase pár dní a bylo mi 9 týdnů. Byla jsem na kontrole u své dětské doktorky a prý mám už 5,5 kg a 55 cm. Sestřička to komentovala, že prý asi mámu sežeru 🙂 No samou láskou bych ji snědla 🙂 (jako tátu)
Taky jsme s mámou byly na rehabilitaci….no mě se tam nějak líbilo, vůbec jsem nekřičela a na paní terapeutku se krásně smála. Až když mě máma pak zas oblékala, tak jsem spustila…no holt to nemůže mít tak zadarmo, že?! 🙂 Ale nakonec prý nemusím moc cvičit, neb prý jsem šikovná holčička a dělám vše jako správné 2měsíční mimi. Vůbec prý tam nevidí nějaký problém a tak jen mámě ukázala jeden cvik, abych povolovala nožičky a zvedala je. Prý to budeme spolu cvičit každý den, tak už se těším.
Co se návštěv týče, tak tu byla teta Klára. Měla mimi v bříšku, prý to bude kámoška Anežka až se v květnu vylíhne…no to jsem zvědavá jaká bude 🙂
Taky tu byla teta Ivanka na rychlé návštěvě. Musí někdy přijít i s Toníčkem, abychom se seznámili.
V sobotu jsem zažila také první grilování. Táta zahajoval letošní sezónu. Přišli Benešky s kámoškou Lucinkou a ještě přišla teta Věra. To je máma tety Markéty. Přiletěla se podívat na svou vnučku Lucinku. A aby si to opravdu užila, tak dostala na starost nás obě dvě 🙂 (kecám…to bylo jen pro foto…dostatečně ji zaměstnala Lucinka 🙂
Co se výletů týče, tak jsme s mámou a tátou jeli někam autem a tam mě dali do kočárku a jezdili se mnou po poli, lese a cestách. Mě se to asi líbilo, neb jsem furt spinkala.
No byly jsme venku dlooouuuho a pak jsme šli ještě nakoupit a večír jsem z toho byla úplně vyřízená a nemohla samou únavou usnout. Tak jsem dala mámě a tátovi co proto!
Holt si na výlety ještě musím zvyknout.
In: anicka-1-rok |
Kromě Motola, kam chodím s mámou kvůli prstíčku…tak jsme spolu byly na Butovicích na kontrole kyčliček. Pan doktor byl showman a užíval si plnou chodbu mamin.
Zval si dovnitř vždy 5 mamin najednou a vyšetření bylo během 2 minut hotové.
Dle ultrazvuku mám kyčličky v pořádku, ale jelikož jsem byla dnem pánevním, tak prý je to rizikový faktor, kvůli kterému doporučuje široké balení. No co…máma mi stejně dává látkové pleny..takže není problém. To jiné maminy (doporučil ho totiž všem 🙂 z toho byly rozladěné a dělaly, že je to šílený problém dát přes papírovou plenu normální látkovou.
Do Motola chodíme ted dvakrát týdně…vždy mi ručičku zkouknou a převážou. Mám dál papat ty antibiotika a chodit na kontroly.
Máma s tátou mi taky koupili probiotika…prý mi po nich bude líp..zejména bříško mě nebude tolik bolet a průjem snad přestane. No uvidíme.
Máma s tátou taky asi neví už co si na mě vymýšlet…dneska (středa) jsem jeli neohlášeně k dětské doktorce a zpátky. No já to moc nechápala…přece jsme tam byli předevčírem…no a pak když jsem se vzbudila v ordinaci, tak jsem slyšela, jak máma říká doktorce, že mi našla na ručičce další bouličku. Na té stejné ručičce co mám ten můj bolavý prstíček. Tak prý na to má doktorka kouknout, zda to je to samé nebo ne. No museli mě zase svlíknout, že! To mě vždycky tak rozčílí. At se někdy svlíknou pro změnu oni!
No doktorka zkoukla a řekla, že je to reakce na očkování na tuberkulozu, co jsem dostala ještě v porodnici. Mámě a tátovi se ulevilo a sbalili mě a jeli jsme zas dom.
Jinak mimo doktorů už zkoumám a pozoruju svět kolem mě. Už jenom nespinkám a nebrečím..ale upřeně koukám a mozek šrotuje. A včera jsem poprvé zaregistrovala kolotoč nad houpačkou..visí tam nějaká zvířátka..barevná…no musím je pořádně prozkoumat. A kromě ksichtů se už i směju…máma si se mnou povídá a dělá různé blbosti a já se na ni za to občas směju. A když přijde večer domů táta..tak se mnou taky blbne…no snad z toho nezblbnou rodiče moji 🙂
In: anicka-1-rok |
