V půlce března jsem vyrazila s maminkou na týden k moravské babičce. Táta musí chodit do práce, tak jsme si každá sbalila baťoh a jely jsme vláčkem.

Cesta byla dlouhá (celkem s cestou na vlak a od vlaku 6 hodin) a máma trnula jak to zvládnem. Ale já jsem se ukázala jako zdatná cestující a hlavně vzorná holčička. Když vláček vyjel, tak jsem necelou hodinku koukala a povídala si s mamkou, v kupé s námi jel nějaký smradlavý pán, tak s tím jsem se nebavila. Poté mi maminka řekla ať si hajnu a spinkám..tak jsem si lehla a do 10 minut spala. To máma koukala. V Pardubicích mě ale probudily nějaké dvě holky, co k nám přistoupily a naštěstí ten chlap vystoupil. Tak už jsme jely až do Otrokovic. Měla jsem s sebou svuj baťůžek s hračkama a knížkama a máma měla sváču a moje oblíbené rozinky, takže nám ta dlouhá cesta nakonec utekla. A představte si, že jsem celou dobu ani nechtěla čůrat. Jednou jsme to byly zkusit na WC, ale to mě teda spíš vyděsilo a tak jsem už nechtěla čůrat.  Až v Otrokovicích když jsme vystoupily, tak jsem ráda počůrala travičku.

Tam už na nás čekala babi a teta Staňka. Odvezly si nás autíčkem domů do Hvozdné. Tam jsme byly celý týden. S babičkou jsem malovala, s tetou chodila sbírat vajíčka (moje největší záliba momentálně), s dědou malovala vodou po zemi atd.

Taky jsme zajely s babi na kravín a okoukla jsem jim tam jak velké krávy, tak telátka. Ty se mi teda líbily víc.

I pár oveček tam bylo, ale nejvíce se mi líbil zas ten bagr. Z toho bagru jsem nechtěla slézt a máma mě musela na můj příkaz fotit.

Pejsek Fido je můj velkej kámoš a nejradši ho krmím piškoty (na ty mu tajně chodím), tulím se s ním a budím ho. Ale s dědou jsme ho dokonce vozili v mém kočárku na panenky!

No a v sobotu jsem s babičkou zadělala těsto na buchty a když se upekly, tak jsme vyrazily všichni 4 k tetě do Brna.

U tety je taky pejsek – Šerinka. Takže jsem běhala za Šerinkou, hrála si s jejíma hračkama a běhala po zahradě. Teta Staňka mě dokonce vozila v Šerinčině boudičce.

Druhý den mi strejda pověsil houpačku a já se mohla houpat. Okoukla jsem také jestli už vyrůstají kytičky a udělala jsem jim malá malá.

V neděli dopoledne si pro nás dojel táta. Užili jsme si sluníčka na zahradě a po obědě vyrazili domů. Sláva hurá výletu, zas se těším do vlaku!

Jednou o víkendu jsme celá rodinka vyrazili do pražské ZOO. Vyjeli jsme časně ráno..neb co doma, když já vstávám v 6 hodin, že? 🙂

Takže jsme tam byli hned po otevření. Některá zvířátka se teprve probouzela, některá dokonce ještě spala! To je život!

Zvířátka mám hrozně ráda a tak už si ZOO umím pořádně užít. Furt se rodičů ptám: Co to je?

ZOO je to velikánská a tak jsme si raději zapůjčili kočárek, co kdyby mě už ke konci bolely nožičky 🙂

Obdivovala jsem žirafy – jedna byla těhotná a hrozně se jí hýbalo břicho, pak tam bylo několik mláďat – no vysoký jak máma nebo táta…žádní drobečci; opičky, medvěda, zebry, sovy, tygry a lvy atd.

 Toto nejsem já…ale malá gorilka Tatu.

Ani nevím, co je moje nejoblíbenější zvířátko….ale určitě vím, že super bylo u koziček. Koupili jsme si tam granulky a já je krmila. Malá mimi kozička, kterou jsem furt chtěla krmit to vůbec nechtěla papat. Za to dospělé kozy ty by jedly furt. Jedna dokonce mámě cucala kalhoty 🙂

Když jsme byli u koziček, tak jsme tam potkali tetu se strejdou a holkama – Eliškou a Terezkou. Všichni jsme pak společně zašli na oběd. Oni pak šli projít ZOO, ale  my jsme pak už pospíchali na návštěvu k tetě Tee.

Teta Tee byla sama doma, neb strejda Donn je ještě v Indii. Ale to mi vůbec nevadilo, alespoň jsem měla tetu pro sebe.

Teta mě houpala v křesílku a pak mi hlavně dovolila hrát na klavír. To se mi docela líbilo. Mačkala jsem klávesy jak profík a vždy říkala, jaké to je zrovna zvíře. Takhle jsem hrála slona, žirafu apod.

S tetou je sranda a já si to u ní užila….musely jsme si i zahrát na rozesmívání….takhle mě před skoro 2 lety poprvé rozesmála 🙂

Teto, zase někdy zajeď na návštěvu až budeš v Praze!

Tak ke konci zimy se udělalo i hezké počasí a když mě jednoho odpoledne táta hlídal, tak jsme toho využili a zašli se podívat k Vltavě.

Na náplavce se mi líbilo. Bylo tam spousta labutí, racků, kačenek a ty já mám moc ráda. Škoda jen, že jsme zapomněli vzít nějaký starý chleba pro ně.

Hezky jsme si prošli náplavku od Palačáku až k železničnímu mostu. Chvilku jsem tam pózovala a koukala na vodu pode mnou, ale za chvilku hned jel vlak. To byla sranda, jsem byla kousek od něho.

Jednou o víkendu jsme také vyjeli na návštěvu vzdálených příbuzných našeho táty – Andráškových. Mají dvě děti – Aničku a Toníčka.

Když jsme dojeli, tak se mě hned Anička ujala a šly jsme si hrát do pokojíčku. Rodiče úplně koukali, že jsem si na ně přes hodinu nevzpomněla. To víte, spousta jiných hraček než doma a velká Anička si se mnou hezky hrála. Jejímu bráškovi Toníčkovi to bylo chvílemi až líto a tak se taky snažil ségru zaujmout.

Akorát ještě nejsem úplně parťák na hraní na princezny…mě to prostě vůbec nebere. Převlíkat se do šatiček a dávat si na hlavu nějaké čelenky apod. Nic pro mne. To velká Anička by byla princeznou furt.

Celé odpoledne tam strašně rychle uteklo a tak už se všichni těšíme až se udělá zas hezky a třeba přijedou Andráškovi zas k nám.

Tak už jsem zase o rok starší! Na začátku února mi byly 2 roky! Máma s tátou furt melou něco o tom, že to letí jako voda a kde, že je to jejich malé miminko?!

Žádný mimino, ale velká holka už jsem 🙂 Protože ve svých 2 letech už umím:

• chodit na nočník přes den (v noci mám ještě raději plínku)
• rozpoznám všechna písmenka abecedy
• zhruba sedm slov anglicky
• mluvím ve větách
• umím 11 barev
• jím sama, na židli si taky sama vylezu
• většinu říkadel umím doplňovat
• písničky si zpívám jen když mě nikdo nevidí „)
• umím říct adresu, kde bydlím a své jméno

a bůhví co ještě.

A když jsem měla teda ty narozeniny, tak jsem to taky musela oslavit. Nejprve se sestřenkou Eliškou, která je jen o týden starší než já. To přišla Ela se ségrou a s rodičema a pak taky dorazila babi s dědou.

Máma nám upekla dort s balonkama a zvířátkama, rozdaly jsme si dárečky a do večera jsme si hrály.

Další oslavu jsem pak měla s kámošema. Přišla Lucinka, Kačenka, Péťa a Ondra (samozřejmě spolu s rodičema :))

Dostala jsem zase spoustu dárečků a řádili jsme …. no jako pět dětí 🙂

A tentokrát mi máma upekla dort s Tweetym…to je můj oblíbený večerníček.

Bylo to fajn odpoledne. Vytahali jsme všechny hračky, blbli, dokonce i tatínkové dělali kolo kolo mlýnský 🙂

No a poslední oslavu jsme měla ještě u babičky na Moravě. Sice trochu později, ale přece. Alespoň furt slavím a dostávám dárečky 🙂

Babička mi upekla dort, dostala jsem dárečky, pusinky od babi, dědy a tety Staňky.  Já bych tak slavila klidně celý rok 🙂

O tom, jak jsem se měla u babičky napíšu zas někdy příště.

Tak si představte, že na konci ledna jsem byla s rodiči na horách. Úplně poprvé jsem viděla takové hromady sněhu a nekonečné rampouchy!!

A kde, že jsme to byli? V Janských Lázních. A nebyli jsme tam sami…..jelo totiž spoustu tet a strejdů od táty z práce. Někteří měli s sebou děti a někteří ne.

Bydleli jsme v krásném penzionu, kde jsem si hned po příjezdu zabydlela svoji postýlku a hlavně vyzkoušela sprchový kout. Asi už všichni víte, že jsem hrozný vodomil…takže vana nebo sprcha je prostě moje! To byla taková sranda když mi naši dali sprchu do ruky a zavřeli mě ve sprše. Já jsem poctivě všechno umývala a cákala jako na mámu a tátu za stěnou.

No ale k tomu hlavnímu….na lyžování jsem ještě malá, takže jsme s sebou brali sáňky. Ale ani ty mě nebaví. Víte..ony totiž byly zrovna ty velké mrazy (-15) a to se mi prostě vůbec nelíbí. Nejradši bych ven ani nevylezla.

První den jsme vyjeli lanovkou na Černou horu – to se mi docela líbilo – koukala jsem ven na stromečky, které byly malinkaté, na lidi jak lyžují pod námi apod.

Nahoře mě pak naši naložili na sáňky a jeli jsme sáňkařskou dráhou dolu. Jelikož jsme měli jedny sáně, tak vždycky po kousku se čekalo na tátu nebo mámu než dojde. Já jsem vesměs protestovala nebo přímo řvala. Nesnáším ten vítr do obličeje a už vůbec ne sníh. Poslední třetinu už se mnou raději máma jela v kuse rychle dolů, abych se nezbláznila a rodiče taky. Dole jsem pak usnula vyčerpáním mámě v náručí na saních (pomlčím o tom, že jsem předtím v noci flámovala a šla pozdě spát). Takže domů mě pak naši odtáhli jako mrtvolku na saních.

Druhý den jsme vyjeli znovu lanovkou nahoru, ale tentokrát jsme měli dvoje sáně. Jedny si půjčil táta v půjčovně. A tak jsme mohli jet dolu všichni pohromadě. Tatínek taky přišel na to, že když si mě posadí čelem k sobě jako mimi, tak se mi to bude líbit mnohem víc. Takže tak jsme jeli hezky spolu dolu. Sluníčko nám svítilo furt, ale zima teda byla..to vám řeknu. Ke konci už bylo v cestě hodně sypkého sněhu a tak to lítalo všude kolem, jak rodiče brzdili…no dojeli jsme dolu jako sněhuláci 🙂

Třetí den bylo už moc zima a tak rodiče usoudili, že sáně dostanou volno a šli jsme jenom na krátkou procházku. Jedla jsem rampouchy a blbla ve sněhu s tátou. Ale jak byl sníh celej zmrzlej v kus ledu, tak to zas taková sranda nebyla. Do toho jsem měla rýmu a kašel, takže rychle zpátky do teplíčka dovnitř. Odpoledne jsme jeli všichni tři a ještě strejda Zbyněk s Matesem plavat. To mě asi chtěli rodiče udělat radost. V Trutnovském bazénu měli i dětský bazén a tak jsme tak blbli..zejména Mates s mým tátou…no vypadalo to, že mi chce tátu utopit.

Každý večer jsme chodili na společné večeře a jelikož tam měli i dětský koutek, tak jsem si mohla pohrát s ostatníma dětma zatímco dospěláci kecali u piva apod. A jelikož tam nehráli na dětská jídla, tak jsem ochutnala svoje první hranolky a guláš. Na oběd jsme vždy zašli někam jinam, a to jsem dostala třeba jahodový knedlíky, palačinku apod.

No kdyby bylo krapet tepleji, tak bych si to užila víc…ale výlet to byl hezký. Tak papá snížku…zas někdy!