Výletů není nikdy dost a tak vám povím ještě o dalších.

S tátou, strejdou Lukášem, Klárkou a Kačenkou jsme vyrazili do Ondřejova do hvězdárny na den otevřených dveří. Viděli jsme obří satelit, koukali na sluníčko dalekohledem a viděli spoustu zařízení, kterýmu zatím nerozumíme 🙂

Tentokrát si výlet užili také tatínci :))

S Lucinkou a jejím tatínkem jsme byli v oboře Hvězda. Vzaly jsme si s sebou odrážedla, obrazily hřiště a pořádně se vyblbly.

S mámou a tátou jsem vyrazila na další menší túru a to na rozhlednu Děd. Část cesty do kopce byla pěkným bahnem…což mě teda moc nevadilo, ale máma nebyla moc nadšená 🙂 Bylo vedro, sluníčko pálilo a tak jsme byli rádi, že celá cesta byla lesem. Rodiče si pochvalovali, jak hezky ťapkám. Celé jsem to ušla bez řečí…teda kromě mého neustále brebentění a vymýšlení příhod. No já tu pusu prostě málokdy zavřu. 🙂

No a největší sranda je zas když zaprší a jsou kaluže. Ta největší je vždy hned u našeho baráku 🙂 To pak vyrážíme na procházku objevit a vyzkoušet další kaluže po Chýni 🙂

Jaro nás lákalo do přírody a tak jsme samozřejmě neodolali a vyrazili na několik procházek.

Vyzkoušeli jsme stezku ze Sobína do Hostivic, kde jsme objevili nové hřiště. Měla jsem ho téměř jen pro sebe, což se mi líbilo a užila jsem si ho.

Jednu sobotu jsem s tatínkem jela vyzkoušet hřiště v Nučicích. Zase tam nebyly skoro žádné děti a navíc mi táta koupil i bublifuk, tak to byla paráda. 🙂

A pak jsme vyrazili celá rodina na menší túru okolo Malých Kyšic. Cestou jsem viděla koně, jednoho agresivního psa a pak taky vodníka u potůčku. Skoro celá cesta byla lesem, tak to bylo moc příjemné a já mohla zkoumat mravence, kytičky apod. V cíli na mě čekala odměna v podobě zmrzlinového poháru…to si nechám líbit 🙂

Březen byl ve znamení nových přírůstků (miminek) mezi známými.

Kamarádce Pétě se narodil bratříček Tomášek. Je to malý uzlíček, co furt spí, jí a kadí 🙂 Ráda si miminko prohlídnu a pohladím, ale zatím se s nima nedá hrát 🙁

Kamarádkám Klárce a Kačence se narodil taky bráška – Petřík. Je to vlasatec roztomilej. S holkama si asi užije spoustu srandy 🙂

A Romčíkovi se narodila sestřička Lucinka (moje oblíbené jméno). Zatím pokaždé když jsme ji byli navštívit, tak furt spala a spala. Jednou jsme tedy s Romčíkem vyrazily na zahradu a trochu tam popracovali 🙂

V březnu měla pražská babička 60. narozeniny! A v tom samém měsíci měla 5. narozeniny sestřenka Terezka.

Tak jsme si udělali rodinnou oslavu u nás doma. Máma připravila oběd, dort pro babi a dort pro Terezku a slavili jsme.

Já jsem si užívala holek, neb se zas tak často nevidíme. Hrály jsme si hezky spolu v pokojíčku a dokonce jsem blbla i se strejdou Kájou. 🙂

Já jsem babičce namalovala obrázek, Eliška taky vyrobila dáreček a Terezka dokonce ušila se svoji maminkou polštářek. No za chvilku bude mít takhle babička plný byt našich výtvorů 🙂

Bylo to fajn odpoledne a všichni jsme si to užili. Oslavy já moc ráda 🙂

Když konečně slezl sníh, tak jsem se vypravila s tátou zkontrolovat svůj stromeček v Dětské aleji. Zda-li pak přežil tu zimu? Dala jsem si tedy procházku přes 5 km dlouhou.

U Strahovského rybníka jsme vlezli s tátou do přepadu a byli tak zároveň s vodní hladinou 🙂

Stromeček se má dobře a už se těším, že přijde jaro a začne se zelenat a mít lístečky. Cedulka s mým jménem je ještě k přečtení, tak novou mi udělá máma asi až příští rok.

Téměř každodenní záležitostí je blbnutí ve Višňovce. A když se tam potkám s Luckou nebo s jiným kamarádem, tak je to hned veselejší.

Už mě baví i jezdit na odrážedle, ale do kopce mě to někdy fakt neba…to pak slezu a takhle ho za sebou táhnu 🙂