Jednou o víkendu jsme celá rodinka vyrazili do pražské ZOO. Vyjeli jsme časně ráno..neb co doma, když já vstávám v 6 hodin, že? 🙂

Takže jsme tam byli hned po otevření. Některá zvířátka se teprve probouzela, některá dokonce ještě spala! To je život!

Zvířátka mám hrozně ráda a tak už si ZOO umím pořádně užít. Furt se rodičů ptám: Co to je?

ZOO je to velikánská a tak jsme si raději zapůjčili kočárek, co kdyby mě už ke konci bolely nožičky 🙂

Obdivovala jsem žirafy – jedna byla těhotná a hrozně se jí hýbalo břicho, pak tam bylo několik mláďat – no vysoký jak máma nebo táta…žádní drobečci; opičky, medvěda, zebry, sovy, tygry a lvy atd.

 Toto nejsem já…ale malá gorilka Tatu.

Ani nevím, co je moje nejoblíbenější zvířátko….ale určitě vím, že super bylo u koziček. Koupili jsme si tam granulky a já je krmila. Malá mimi kozička, kterou jsem furt chtěla krmit to vůbec nechtěla papat. Za to dospělé kozy ty by jedly furt. Jedna dokonce mámě cucala kalhoty 🙂

Když jsme byli u koziček, tak jsme tam potkali tetu se strejdou a holkama – Eliškou a Terezkou. Všichni jsme pak společně zašli na oběd. Oni pak šli projít ZOO, ale  my jsme pak už pospíchali na návštěvu k tetě Tee.

Teta Tee byla sama doma, neb strejda Donn je ještě v Indii. Ale to mi vůbec nevadilo, alespoň jsem měla tetu pro sebe.

Teta mě houpala v křesílku a pak mi hlavně dovolila hrát na klavír. To se mi docela líbilo. Mačkala jsem klávesy jak profík a vždy říkala, jaké to je zrovna zvíře. Takhle jsem hrála slona, žirafu apod.

S tetou je sranda a já si to u ní užila….musely jsme si i zahrát na rozesmívání….takhle mě před skoro 2 lety poprvé rozesmála 🙂

Teto, zase někdy zajeď na návštěvu až budeš v Praze!

Tak už jsem zase o rok starší! Na začátku února mi byly 2 roky! Máma s tátou furt melou něco o tom, že to letí jako voda a kde, že je to jejich malé miminko?!

Žádný mimino, ale velká holka už jsem 🙂 Protože ve svých 2 letech už umím:

• chodit na nočník přes den (v noci mám ještě raději plínku)
• rozpoznám všechna písmenka abecedy
• zhruba sedm slov anglicky
• mluvím ve větách
• umím 11 barev
• jím sama, na židli si taky sama vylezu
• většinu říkadel umím doplňovat
• písničky si zpívám jen když mě nikdo nevidí „)
• umím říct adresu, kde bydlím a své jméno

a bůhví co ještě.

A když jsem měla teda ty narozeniny, tak jsem to taky musela oslavit. Nejprve se sestřenkou Eliškou, která je jen o týden starší než já. To přišla Ela se ségrou a s rodičema a pak taky dorazila babi s dědou.

Máma nám upekla dort s balonkama a zvířátkama, rozdaly jsme si dárečky a do večera jsme si hrály.

Další oslavu jsem pak měla s kámošema. Přišla Lucinka, Kačenka, Péťa a Ondra (samozřejmě spolu s rodičema :))

Dostala jsem zase spoustu dárečků a řádili jsme …. no jako pět dětí 🙂

A tentokrát mi máma upekla dort s Tweetym…to je můj oblíbený večerníček.

Bylo to fajn odpoledne. Vytahali jsme všechny hračky, blbli, dokonce i tatínkové dělali kolo kolo mlýnský 🙂

No a poslední oslavu jsme měla ještě u babičky na Moravě. Sice trochu později, ale přece. Alespoň furt slavím a dostávám dárečky 🙂

Babička mi upekla dort, dostala jsem dárečky, pusinky od babi, dědy a tety Staňky.  Já bych tak slavila klidně celý rok 🙂

O tom, jak jsem se měla u babičky napíšu zas někdy příště.

Tak si představte, že na konci ledna jsem byla s rodiči na horách. Úplně poprvé jsem viděla takové hromady sněhu a nekonečné rampouchy!!

A kde, že jsme to byli? V Janských Lázních. A nebyli jsme tam sami…..jelo totiž spoustu tet a strejdů od táty z práce. Někteří měli s sebou děti a někteří ne.

Bydleli jsme v krásném penzionu, kde jsem si hned po příjezdu zabydlela svoji postýlku a hlavně vyzkoušela sprchový kout. Asi už všichni víte, že jsem hrozný vodomil…takže vana nebo sprcha je prostě moje! To byla taková sranda když mi naši dali sprchu do ruky a zavřeli mě ve sprše. Já jsem poctivě všechno umývala a cákala jako na mámu a tátu za stěnou.

No ale k tomu hlavnímu….na lyžování jsem ještě malá, takže jsme s sebou brali sáňky. Ale ani ty mě nebaví. Víte..ony totiž byly zrovna ty velké mrazy (-15) a to se mi prostě vůbec nelíbí. Nejradši bych ven ani nevylezla.

První den jsme vyjeli lanovkou na Černou horu – to se mi docela líbilo – koukala jsem ven na stromečky, které byly malinkaté, na lidi jak lyžují pod námi apod.

Nahoře mě pak naši naložili na sáňky a jeli jsme sáňkařskou dráhou dolu. Jelikož jsme měli jedny sáně, tak vždycky po kousku se čekalo na tátu nebo mámu než dojde. Já jsem vesměs protestovala nebo přímo řvala. Nesnáším ten vítr do obličeje a už vůbec ne sníh. Poslední třetinu už se mnou raději máma jela v kuse rychle dolů, abych se nezbláznila a rodiče taky. Dole jsem pak usnula vyčerpáním mámě v náručí na saních (pomlčím o tom, že jsem předtím v noci flámovala a šla pozdě spát). Takže domů mě pak naši odtáhli jako mrtvolku na saních.

Druhý den jsme vyjeli znovu lanovkou nahoru, ale tentokrát jsme měli dvoje sáně. Jedny si půjčil táta v půjčovně. A tak jsme mohli jet dolu všichni pohromadě. Tatínek taky přišel na to, že když si mě posadí čelem k sobě jako mimi, tak se mi to bude líbit mnohem víc. Takže tak jsme jeli hezky spolu dolu. Sluníčko nám svítilo furt, ale zima teda byla..to vám řeknu. Ke konci už bylo v cestě hodně sypkého sněhu a tak to lítalo všude kolem, jak rodiče brzdili…no dojeli jsme dolu jako sněhuláci 🙂

Třetí den bylo už moc zima a tak rodiče usoudili, že sáně dostanou volno a šli jsme jenom na krátkou procházku. Jedla jsem rampouchy a blbla ve sněhu s tátou. Ale jak byl sníh celej zmrzlej v kus ledu, tak to zas taková sranda nebyla. Do toho jsem měla rýmu a kašel, takže rychle zpátky do teplíčka dovnitř. Odpoledne jsme jeli všichni tři a ještě strejda Zbyněk s Matesem plavat. To mě asi chtěli rodiče udělat radost. V Trutnovském bazénu měli i dětský bazén a tak jsme tak blbli..zejména Mates s mým tátou…no vypadalo to, že mi chce tátu utopit.

Každý večer jsme chodili na společné večeře a jelikož tam měli i dětský koutek, tak jsem si mohla pohrát s ostatníma dětma zatímco dospěláci kecali u piva apod. A jelikož tam nehráli na dětská jídla, tak jsem ochutnala svoje první hranolky a guláš. Na oběd jsme vždy zašli někam jinam, a to jsem dostala třeba jahodový knedlíky, palačinku apod.

No kdyby bylo krapet tepleji, tak bych si to užila víc…ale výlet to byl hezký. Tak papá snížku…zas někdy!

Tak už ani mimi Péťa není kojenec ale batole! 1. 1. 2012 ji byl rok! Tuhle důležitou událost oslavila nejdříve se svou rodinou a pak o jednom víkendu pozvala mě s mámou a tátou a pak mimi Emmu s rodiči.

Péťa bydlí až v Příbrami, takže jsem si doma dala jen malý oběd a cestou v autě si dala polední spánek. Bez toho jsem otrávená a unavená, takže pro dobro mé i rodičů chodím každý den spinkat. A tentokrát jsem se musela prospat, neb na oslavě budu nejstarší a musím to všem ukázat (co je brzy čeká) 🙂

Cestou se pořádně rozsněžilo a sněžilo a sněžilo až se táta bál, jak odjedem pak dom. Dorazili jsme jako první a já měla tak klid prozkoumat Pétiný hračky.

Kdo si myslí, že by mě už tyhle hračky nebavily, je na omylu…já ocením i chrastítko. Ale nejlepší byl stoleček, který dělal různé zvuky, mačkala jsem co jsem mohla a hlavně rychlostí blesku.

Když dorazila i Emma tak Péťa dostala dost….téměř stejný jako jsem měla já na své první narozeniny! To jsou věci!

Byl z jogurtu, ricotty a jablíček a byl moooc dobrý. Snědla jsem svou porci a ještě téměř celou máminu.

Pak jsem předala Pétě dárek a hlavně jsem jí dala pořádnou pusu:

Emma na to jen koukala:

No vydrželi jsem si hezky hrát celé odpoledne, rodičovstvo kecalo a bylo to fajn.

Pak ale začala Emma kňourat a bylo rozhodnuto, že se musí dom spinkat. Tak jsme se rozloučili a nasedli do auta a jeli krokem domů. Ono totiž fakt hodně nasněžilo…a možná i proto, jsem celou cestu dávala pozor a neusnula.

Tak za pár týdnů u mě Péťo!

Tak si představte, že jsem slavila Vánoce ještě na konci ledna! Sestřenky Terezka a Eliška byly furt nemocné a tak jsme se hroooozně dlouho neviděly. Konečně jsme byly všechny tři zdravé a tak jsem se mohly sejít.

Holky přijely se svými rodiči ke mě. Já jsem jim musela ukázat, co mám za nové hračky od Vánoc…zejména stan v pokojíčku..a taky jak můžu lozit do své postýlky a zase ven. To se Elince líbilo…byla tam za chvilku pečená vařená.

Po nějaké době jsem se i přestala stranit strejdovi Kájovi a nechala se od něj pochovat …. a když začal se mnou a Elinkou blbnout v náručí..tak to vám byla taková sranda!

No blbly jsme blbly…ale večer musely holky domů do postýlek. Elince se to vůbec nelíbilo a nechtěla se obléci a jít…nakonec ji dospěláci přemohli a tak to obrečela.

Ale máma říkala, že se za pár dní zase uvidíme..tak už se těším.