Category:anicka-1-rok’
Bylo mi 9 týdnů, mám za sebou další výlet a znám pár dalších tet
- by dadulka
Tak uběhlo zase pár dní a bylo mi 9 týdnů. Byla jsem na kontrole u své dětské doktorky a prý mám už 5,5 kg a 55 cm. Sestřička to komentovala, že prý asi mámu sežeru 🙂 No samou láskou bych ji snědla 🙂 (jako tátu)
Taky jsme s mámou byly na rehabilitaci….no mě se tam nějak líbilo, vůbec jsem nekřičela a na paní terapeutku se krásně smála. Až když mě máma pak zas oblékala, tak jsem spustila…no holt to nemůže mít tak zadarmo, že?! 🙂 Ale nakonec prý nemusím moc cvičit, neb prý jsem šikovná holčička a dělám vše jako správné 2měsíční mimi. Vůbec prý tam nevidí nějaký problém a tak jen mámě ukázala jeden cvik, abych povolovala nožičky a zvedala je. Prý to budeme spolu cvičit každý den, tak už se těším.
Co se návštěv týče, tak tu byla teta Klára. Měla mimi v bříšku, prý to bude kámoška Anežka až se v květnu vylíhne…no to jsem zvědavá jaká bude 🙂
Taky tu byla teta Ivanka na rychlé návštěvě. Musí někdy přijít i s Toníčkem, abychom se seznámili.
V sobotu jsem zažila také první grilování. Táta zahajoval letošní sezónu. Přišli Benešky s kámoškou Lucinkou a ještě přišla teta Věra. To je máma tety Markéty. Přiletěla se podívat na svou vnučku Lucinku. A aby si to opravdu užila, tak dostala na starost nás obě dvě 🙂 (kecám…to bylo jen pro foto…dostatečně ji zaměstnala Lucinka 🙂
Co se výletů týče, tak jsme s mámou a tátou jeli někam autem a tam mě dali do kočárku a jezdili se mnou po poli, lese a cestách. Mě se to asi líbilo, neb jsem furt spinkala.
No byly jsme venku dlooouuuho a pak jsme šli ještě nakoupit a večír jsem z toho byla úplně vyřízená a nemohla samou únavou usnout. Tak jsem dala mámě a tátovi co proto!
Holt si na výlety ještě musím zvyknout.
Další pochůzky po doktorech…
- by dadulka
Kromě Motola, kam chodím s mámou kvůli prstíčku…tak jsme spolu byly na Butovicích na kontrole kyčliček. Pan doktor byl showman a užíval si plnou chodbu mamin.
Zval si dovnitř vždy 5 mamin najednou a vyšetření bylo během 2 minut hotové.
Dle ultrazvuku mám kyčličky v pořádku, ale jelikož jsem byla dnem pánevním, tak prý je to rizikový faktor, kvůli kterému doporučuje široké balení. No co…máma mi stejně dává látkové pleny..takže není problém. To jiné maminy (doporučil ho totiž všem 🙂 z toho byly rozladěné a dělaly, že je to šílený problém dát přes papírovou plenu normální látkovou.
Do Motola chodíme ted dvakrát týdně…vždy mi ručičku zkouknou a převážou. Mám dál papat ty antibiotika a chodit na kontroly.
Máma s tátou mi taky koupili probiotika…prý mi po nich bude líp..zejména bříško mě nebude tolik bolet a průjem snad přestane. No uvidíme.
Máma s tátou taky asi neví už co si na mě vymýšlet…dneska (středa) jsem jeli neohlášeně k dětské doktorce a zpátky. No já to moc nechápala…přece jsme tam byli předevčírem…no a pak když jsem se vzbudila v ordinaci, tak jsem slyšela, jak máma říká doktorce, že mi našla na ručičce další bouličku. Na té stejné ručičce co mám ten můj bolavý prstíček. Tak prý na to má doktorka kouknout, zda to je to samé nebo ne. No museli mě zase svlíknout, že! To mě vždycky tak rozčílí. At se někdy svlíknou pro změnu oni!
No doktorka zkoukla a řekla, že je to reakce na očkování na tuberkulozu, co jsem dostala ještě v porodnici. Mámě a tátovi se ulevilo a sbalili mě a jeli jsme zas dom.
Jinak mimo doktorů už zkoumám a pozoruju svět kolem mě. Už jenom nespinkám a nebrečím..ale upřeně koukám a mozek šrotuje. A včera jsem poprvé zaregistrovala kolotoč nad houpačkou..visí tam nějaká zvířátka..barevná…no musím je pořádně prozkoumat. A kromě ksichtů se už i směju…máma si se mnou povídá a dělá různé blbosti a já se na ni za to občas směju. A když přijde večer domů táta..tak se mnou taky blbne…no snad z toho nezblbnou rodiče moji 🙂
A přijela mi babička!
- by dadulka
V pátek (26. 3.) jsem zase s mámou byla v Motole. Tentokrát to bylo nějaké celé rychlé. Spinkám si v kočárku, máma mě totiž hezky vozí sem a tam na chodbě..to se mi líbí 🙂 a hned po 8. hodině nás volají dovnitř. Hned jsem na stole, sundavají mi obvaz z té mé ručičky a paní doktorka (tentokrát stejná co minule) mi ho okoukává a ohmatává.
Pak říká něco o tom, že to vypadá, že antibiotika zabrala a hojí se to dobře a už mi to nebudou zavazovat. Máma mi má ručičku mýt a promazávat mastným krémem, aby se kůžička dobře hojila. No hned je to lepší, když si můžu mávat rukou jak chci a nemám ji takovou velikou 🙂 Ale stejně na ni mám rukavičku…prý si to nemám ohryzávat v puse a taky se máma bojí, aby se mi tam přece jen něco nedostalo.
Antibiotika budu papat jen do neděle a finito, kontrola zase příští týden. No to jsem docela ráda, protože mě pěkně bolí bříško a mám furt průjem. Sice papám ty probiotika, ale zatím se to nelepší. Snad až přestanu teda papat ty antibiotika. Taky se máma těší, že mi nebude muset určovat kdy papat kvůli nim…ono to totiž vůbec nevycházelo do mých normálních intervalů 🙂
No byly jsme s mámou hned hotovy a máma asi někam spěchala, protože mě bleskurychle oblékla a dala do kočárku a pelášila skoro během….no chtěla chytnout autobus zpátky do Chýně. Tak jsem to zvládly i když nebyl nízkopodlažní a nikdo jiný nenastupoval s námi. Tahle návštěva Motola byla superrychlá a byly jsme už v 9 doma.
V sobotu mi přijela moravská babička s tetou na víkend. Viděly jsme se poprvé, tak jsem šla z ruky do ruky a furt mě někdo nosil. To jsem se měla..vůbec jsem skoro neplakala.
Máma se jen trochu bála, jaké prý bude pondělí, když mě takhle rozmazlí…no uvidíme na co budu mít náladu 🙂
Přivezly mi spoustu dárků…mimojiné velikáááááánského medvěda a náušničky…což prý ale znamená, že mě budou propichovat ouška..no nevím sice o co jde, ale moc se mi to nelíbí..čuju zase nějakýho doktora. Teta mi upletla krásný svetříky s čepičkama…ale musím do nich nejdříve dorůst…jsem holt ještě malé pískle.
A taky jsem dostala svůj první dort…tentokrát ho ochutnám přes mlíčko od mamky 🙂
Prstíček – bohužel má pokračování
- by dadulka
Jak jste mohli číst minule, natekl mi 4. prstíček na levé ruce a v Motole řekli čekat, pozorovat a přijít za 14 dní. No věci nabraly rychlý spád.
Prstíček mi od té středy natékal víc a víc…o víkendu už byl pěkně ošklivý (viz. foto).
Máma s tátou se mnou nechtěli jít na pohotovost, protože chtěli, aby se na to koukl ortoped a řešil věc komplexně. Po zkušenosti ze středy (pozorujte a čekejte) se rozhodli počkat do pondělí rána a až pak jet do Motola. No ale ono mi to v noci z neděle na pondělí prasklo. No vypadalo to ošklivě. Mě to asi ani moc nebolelo, ale máma z toho byla špatná.
Spolu s tátou mi to očistili, vydesinfikovali a zalepili, aby se mi tam prý nedostala infekce. Ještě mi přes to mamka dala rukavičku..neb ja šermuju ručičkama jak divá.
Ke všemu táta je nachcípanej a furt smrká a divně mluví. Prý kvůli tomu se ke mě nemá a nepusinkuje mě jako obvykle.
Ráno nás táta odvezl do Motola a jel domů…neb by v čekárně mohl nakazit děti. Máma to se mnou zvládla sama. Nejdříve ukecala paní v kartotéce, že jsem ještě malinká a at mě zařadí do fronty novorozenců do 28 dní (abychom šly brzo na řadu). Pak se mnou čekala v čekárně a vozila mě v kočárku, abych se mohla prospat.
Naštěstí u doktora byla stejná sestřička jako minule a možná si nás i pamatovala, neb za chvíli vyšla a hned se ptala co a jak a že nás hned vezmou.
Pan doktor mi prstíček prohlídl a pak mi ho vymačkával…no to jsem samo řvala jak tur…takhle se probudit..fujtajbl. 🙁
Vymačkal z toho takový tvrdý rosol a něco bílého…taky se divil. Nabrali vzorek na rozbor a pak mi to ošetřili a zavázali (viz. foto).
Pan doktor zase měl podezření, že to není ganglion, ale hemanglion…no prý to rozhodne doktor ve čtvrtek, který tomu víc rozumí. To by měly být i výsledky toho stěru.
Tak jsme byly s mámou docela rychle hotové a zavolaly tátu o odvoz.
Ve čtvrtek se se mnou máma vypravila do Motola autobusem. Já jsem ji ještě potrápila v noci, prostě jsem od krmení v jednu hodinu už nechtěla spinkat a fnukala jsem. Před půl pátou jsem konečně prý usnula..ale v 5:15 měla už zas máma budíka na vstávání. Musela mě přebalit, převlíct, nakrmit, sbalit a v 6:45 chytnout autobus.
No zvládly jsme to, já jsem vesměs spinkala v kočárku…autobus byl narvaný a ke všemu jsme stáli v zácpě..to se mi moc nelíbilo a kníkala jsem…ale nakonec jsme dorazily do Motola. V kartotéce jsme dostaly hezky nízké číslo 7…taky bylo teprve 7:30.
No a pak už jsme jen čekaly až dorazí pan doktor…no a dorazil až chvilku před 9. To už jsem začala kníkat, že chci jíst. No že jsem tak malinká a měly jsme nízké číslo, tak nás vzaly jako druhé. Zase mi zkoukli prstík a převázali. Pan doktor pak začal psát zprávu a že máme přijít na kontrolu po víkendu. No mámě to asi nestačilo…tak se hned scháněla, jak dopadl ten rozbor stěru. V kartě to pan doktor neměl, ale sestřička to našla někde v počítači…a ejhle…zvýšené hodnoty a mám tam prý nějakýho koka…zlatýho stafylokoka.
Takže antibiotika…což byl trochu oříšek…pro takhle malinké miminko to chvíli trvalo a dokonce volali do antibiotikovýho centra o radu, jakou meducínku mi dát a kolik.
Nakonec se na něčem dohodli a doktor vypsal recepis.
Máma se ještě ptala, co s tím prstíkem tedy bude dál…tak prý se bude čekat až se mi to zahojí a pak se podle toho rozhodne, zda se to bude muset nějak řezat či ne. No to je odpověd 🙁
To už jsem ale řvala hlady a tak máma hned z ordinace šla hledat koutek na nakrmení a přebalení. Když jsem se najedla a byla v suchu, tak mě máma dala zas do kočárku a uspinkala mě. Stavila se v lékárně, kde museli antibiotika ve formě sirupu naředit na moji váhu..a pak ještě volali panu doktorovi, za opravdu myslel takové dávkování nebo ne..takže jsme trochu čekaly s mámou v lékárně. Ta se bála, že jí ujede autobus .. další jel za dvě hodky 🙂 ale vše jsme stihly a zvládly i cestu dom.
Takže ted mi každých 8 hodin dávají během krmení sirupek…nejdřív jsem ho plivala..ale ted už jsem si na něj zvykla a pomalinku ho vždy spapám. Snad to zabere a toho ošklivýho koka se zbavím.
Ručičku mám zavázanou a v rukavičce, abych si to nepoblila apod. 🙂 a na koupání ji mám zavázanou v sáčku…no je to sranda.
Ach ten můj prstíček :(
- by dadulka
Ten můj prstíček mě stále trápí. Teda mě to ani snad nevadí, ale mámu a tátu trápí. Zase mi natekl a tentokrát nechce splasknout.
V pondělí jsme byli u mé paní doktorky – ta mi prstíček zkoukla a řekla to, co už dávno víme. Není to teplé, není tam vidět nějaký vpich či jiné poškození, nebolí při pohybu apod.
Dostala jsem na prstík mastičku s antibiotiky pro případ, že by to byla nějaká infekce a poslala nás na krev. No to se mi teda vůbec ale vůbec nelíbilo.
Máma mě držela v náručí a táta mi držel ruku..a nějaká „zlá“ sestra mi hledala žílu. Prý ji nemohla najít…no vždyt já jsem malé miminko a tak mám všechno titěrné. No nakonec ji potvora našla a píchla mě….jau. Bolelo to a tak jsem jim všem pořádně vynadala! Tohle mi dělat po ránu a ještě mi ani nedali najíst. Měla jsem hlad, ale máma mě nemohla nakojit neb s sebou nevzala klobouček a ani nebylo kdy.
Když už jsme byli u paní doktorky, tak mě prohlídla. Stejně jsme k ní měli ve středu jít na pravidelnou kontrolu. Jsem prý šikovná holčička a krásně přibírám. Mám už 3,8 kg.
Tak mě máma už prý nebude v noci furt budit a nechá mě spinkat a mám si sama říct až budu mít hlad (no stejně mě po 4 hodinách nejdéle vzbudí).
Očičko se moc nezlepšilo, ale zatím to neřeší a máma mi to pravidelně čistí (otrava) a vykapává.
Druhý den máma volala na výsledky té krve…a prý v pořádku, žádná infekce to nebude. Což prý je dobré, ale na druhou stranu, co to teda je???
No ve středu jsme jeli k paní doktorce znovu. Napsala nám doporučení na chirurgii…tam prý už snad budou vědět.
Na chirurgii mi zase ten prstík prohlíželi (už mě to přestává bavit) a prý to bude ganglion („Nezhoubný nádorek vyplněný gelovitou tekutinou má svůj kořen u vazů, kloubních pouzder nebo šlachových obalů – pochev, které jsou podrážděny nebo postiženy zánětem. Může sám zmizet nebo rychle měnit svou velikost“) a poslali nás do Motola na dětskou chirurgii.
V Motole jsme strávili s mámou a tátou celé dopoledne. Já jsem prý byla moc hodná a většinu jsem prospala. Máma mi naštěstí tentokrát dala najíst..zvládly jsme to spolu v autě než jsme šli do Motola a pak když jsme odcházeli. Moc to bodlo, neb jsem měla už opravdu hlad. Na dětském byla hrozná fronta…spousta dětí, plná čekárna…no snad jsem tam nic nechytla..jsem přece jenom ještě prcek.
Paní doktorce se to zas na ganglion nezdálo, tak nás pro jistotu poslala na sono. Tam jsme čekali zas věčnost…porouchal se jim jeden přístroj, tak to šlo o to pomaleji a dětí spousta. Máma mě tam stihla i přebalit…tak jsem si zas užila papírovou plenu 🙂
Sono se mi nejprve vůbec nelíbilo…furt mi drželi prstíček a přejížděli něčím napatlaným a všichni koukali na monitor. Moc jim to asi nešlo…neb říkali něco o tom, že jsem malinká a mám hodně malinký prstíčky a ještě to v tom gelu klouže 🙂 hehe..alespon to neměli jednoduché. Táta mi dal na uklidnění prstík na cucání a máma mi držela ruku, aby paní doktorka mohla vyšetřovat. No dle sona to bude ganglion. Tak jsem šli zas zpátky na chirurgii…kde nám řekli, že teda at jdem na ortopedii 🙂 a tam se nade mnou rozplývaly sestřičky i doktorka…já teda spala jak špalek 🙂 Prý to nejspíš bude ten ganglion a možná se sám zas vstřebá, možná ne. Prý to má máma s tátou 14 dní pozorovat a pak znovu se mnou přijít a uvidíme, zda mi to nějak budou řezat či co. Taky by chtěli rentgenový snímek..pro jistotu, že to fakt není něco od kosti apod. Ale jelikož jsem už na rentgenu byla v porodnici…tak mě nechtěli znovu vystavovat záření a máma s tátou zkusí dostat ten rentgenový snímek z porodnice a předat ho do Motola.
Tak jsme o něco chytřejší, ale že bychom ten prstík vyřešili, to tedy ne. A to pak se mnou ještě jeli zpátky na polikliniku na oční kvůli tomu očičku. Paní doktorka byla taková nějaká divná…mámě ani tátovi se nelíbila (tátu nepustila se mnou a mámou dovnitř) a jen mi prosvítila očička a řekla, že to ještě na propláchnutí kanálku nevidí a stejně to ona nedělá a museli bychom do Motola (ten Motol se mi přestává líbit). Ukázala mámě jak mi to má vykapávat a masírovat a když se to prý do 14 dní nezlepší, tak holt mi to propláchnou. No já teda nevím o co jde…zase jsem to prospala..ale máma pak tátovi říkala, že to není nic hezkého podle toho jak ji to doktorka popisovala.
No a pak už jsme jeli konečně domů…tam jsem dostala napapat a vytuhla jsem v postýlce. Máma s tátou taky…byli jsme z toho věčného čekání všichni vyřízení.
Takže prstík vyřešen není..uvidíme jak se to vyvine..alespon víme, že to není nic akutního apod.
