Category:anicka-1-rok’
A je mi přesně jeden měsíc!
- by dadulka
Dneska (4. 3.) je mi přesně jeden měsíc. A co je u mě nového?
Vážím – 3.55 kg
Měřím – stále 50 cm
Už se budím na krmení dost sama a taky si umím pěkně říct, že mám hlad. Na uklidnění nechci žádný dudlík…máma s tátou mi furt zkouší nějaký dávat, ale já se nenechám oblbnout a vím, že nejlepší je jejich malíček 🙂 Ten se ale cucá! A taaaak krásně mě to uklidnuje. 🙂
Tenhle týden jsem se taky projela zas v autě…máma musela na pohotovost se zánětem prsu..tak jsem prý byla v Motole…teda já zůstala v autě s tátou. A pak máma musela na kontrolu, tak jsme zas někam jeli..táta mě zas hlídal…a půjčil malíček na žužlání…to mi stačí a jsem happy.
Taky tu byla zas babička a později přišel i děda. Prý mě vozili v kočárku po Chýni…ale já spala, tak o tom ani nevím. Ale taky mě chovali a hladili..a to já ráda. Babička mi přinesla zas nový dupačky…tak jsem je hned vyzkoušela, když jsem se po obědě poblinkala durch 🙂
Včera mi taky přišel balíček od tety a strejdy Liz a Boba ze Skotska. Poslal mi nádherný šatičky s ještě lepším nápisem („Daddys princess“).
No a taky mi zas natekl prst..ten samej co v porodnici. Tentokrát je nateklý jen zespodu a prostřední článek. Máma si myslí, že mě asi zase něco štíplo…ale je to teda divný, že je to ten samý prst. Mě to vůbec nijak nevadí a nevnímám to…jen máma čeká, zda to splaskne a nebo se projedem zas v autě k doktorce 🙂
A jsou mi tři týdny :)
- by dadulka
Dneska (25. 2.) mi jsou přesně tři týdny od narození – teda správně jsem ještě -1 týden..neb jsem se měla narodit až 6. 3., ale to je jedno…důležité je, že se mi zlepšil apetit a tak konečně pomalinku nabírám.
K vyročí jsem porazila svou porodní váhu a mám 3 280 g 🙂 Máma si taky libuje, že už mě nemusí pokaždé krmit stříkačkou. Já si totiž už zvládnu vysát dost normálně z prsu. Už totiž tolik nespinkám a občas čumákuju a pozoruju svět. Při krmení tak vydržím déle vzhůru a hlavně sát. Dokonce už jsem se párkrát sama ozvala, že chci ještě dezert…to takhle půl hodinky po krmení si ležím v postýlce…a nedá mi to spinkat..tak začnu knourat a mám hlad. Tak to mi máma dá ze stříkačky, neb už má většinou odstříkáno.
Už jsem tu také měla první návštěvy…jako první tu byla teta „dikobraz“ Janča s Martinem. Chtěla přijít už do porodnice, ale nepustili ji z práce..tak měla vyjímku na návštěvu doma. No a pak tento týden tu byla pražská babička. Přinesla mi spoustu dárečků, už vím na koho dělat oči, aby mě rozmazloval. 🙂
Večír jsem pak z toho byla celá neklidná a dala mámě víc zabrat. Ke všemu jsme pak ráno jeli k paní doktorce na kontrolu..tak máma byla dost nevyspalá.
A co u doktorky? Prý mám zánět spojivek v levém očičku…tak mi to má máma dál vyplachovat borovou vodou a dvakrat denně mi tam dávat nějaký gel. No to jsem nadšená
🙁 vůbec se mi to nelíbí a tak jim alespon pokaždé hezky vynadám.
První týden doma
- by dadulka
První týden s námi byl doma i táta. Bylo to fajn, protože máma konečně na vše nebyla sama. Taky už nemusela věčně čekat až někdo něco přinese jako v porodnici. Vždycky jsem ji totiž vytuhla než sestra donesla ohřáté mlíko, pak zas čekala věčně na odsavačku…takže se moc nevyspala. Jooo doma ohřeje mlíko táta a taky mě vždy má na odkrknutí.
Já jsem si ho totiž pěkně ochočila 🙂 Jsem tak roztomilá a hážu super ksichty, že táta mě jen tak z ruky nedá a mě je u něj dobře.
Stačilo pár dní doma a už i líp papám…alespon mámě se zdá, že mám už lepší tah u prsa a i něco vycucnu. Ale hlavní chod mám vždy ze stříkačky.
Taky mě každý večír váží..to se mi zrovna teda moc nelíbí..protože jsem úplně nahatá a tak házím rukama a nohama. Ale máma s tátou vypadají spokojeně..říkají něco o tom, že konečně nabírám a že brzo budu mít tři kila apod.
Koupání mě taky moc nebere…alespon, že mě nekoupají každý den, ale obden. 🙂 Ona mi máma stejně při každém přebalování umyje zadek pod tekoucí vodou a nepatlá mě těma divnejma ubrouskama. Taky mi začala dávat takový jiný pleny…jsou z látky a mám v nich větší zadek. Ale o postavu asi zatím nejde či co..neb velký zadek a ještě chcou abych přibírala! :))
Jinak mám docela pohodovej život…furt spím.. v postýlce nebo v kolíbce. Akorát mě co tři hodiny budí a chcou abych jedla. To mají vždycky práci mě probrat. Já jsem totiž hned tuhon. 🙂
Taky mě docela trápí prdíky..ale jsem docela šikovná a sama si pomůžu a prdím jak chlap. Zatím jen pár nocí jsem mámu s tátou potrápila řevem.
Jo a už taky vím, že u mámy či táty v náručí je nejlíp…občas to zkouším a chci chovat…ale jsou to docela tvrdáci a neskáčou mi na to často.
Během prvního týdne jsme taky už byli venku. Dali mě do kočárku..to je vám pohoda…měkkoučko, teploučko (mám prý fusak po mámě a strejdovi). No ona mě máma vždy oblíkne do kombinézky, dá mi čepici (nesnáším, když mi spadne do očí) a zabalí do fusaků. Kouká mi vždy jen kus ksichtíku 🙂 Ale já stejně venku nejradši spinkám. Máma nebo táta tlačí kočár…říkali něco jako, že by ten sníh už mohl roztát. No mě je to šumák 🙂
Můj pobyt v porodnici
- by dadulka
V porodnici Hořovice jsme si s mámou nějakou dobu pobyly (8 dní).
Prý se čekalo na mě…máma byla rychle při síle, ale já prostě nikam nespěchám. Jako nedonošenec jsem ospalejší a unavenější než jiné děti. Ty tady furt řvou a nosí se na krmení. To já ne, jednak čekám až mi dokape ten cukr a pak furt spím a nabírám sílu. Mámu jsem viděla zas až po 12 hodinách…ležela na JIPce nehnutě na zádech. Sestřička mě přiložila k máminýmu prsu na chvíli..ale nic mi to zatím neříká. A hned mě zas nesou pryč…je tu zima a tak jdu zpátky do inkubátoru.
K mámě mě takhle přinesli ještě párkrát během následujícího dne a půl. Je na ní vidět, že by si mě nejradši nechala u sebe, ale holt ještě nemůže. Musí nejdřív vstát a být schopná se o mě postarat. Ale dlouho to netrvá a v sobotu si mě už může nechat u sebe.
Já stejně furt spím…zabalená v zavinovačce, ve svetříku a čepici. K jídlu dostávám Nutrilon…než se mámě spustí mléko. Už jsem totiž hodně zhubla..pod tři kila.
Následující dny mě máma budí na jídlo (každé 3 hodiny)..mě se teda vůbec nechce jíst..jsem hned unavená a radši bych jen spala. Ale máma mě nutí jak z prsa, tak mi cpe mléko do pusy přes prst stříkačkou. Je to práce, ale prý to jinak nejde. Máma chce kojit a ne mě naučit na flašku.
Aby těch starostí nebylo málo, tak mám náběh na žloutenku…tak mě dva dny máma „griluje“ na speciální svítící podložce a otáčí z bříška na záda a zpět.
Taky už mám za sebou ultrazvuk kyčliček, sono bříška, mozku, ledvin, x odběrů krve apod. A aby se všichni pořádně lekli, tak máma ve středu ráno objevila, že mi natekl prsteníček na levé ručičce a je hrozně rudý. Lekla se máma i paní doktorka, přišla i paní primářka se kouknout. Prý netuší z čeho to je…tak mi to chladí a čekají, zda to bude natékat dál nebo ne. Odpoledne je to stále stejné a tak mě doktorka odnesla na rentgen…jestli to náhodou nemám zlomené. Naštěstí prý ne. Přes noc zase ledujou a mě to začíná pomalu splaskávat. Ráno mi zase berou krev…po kolikáté už?! a ani z krve nic nezjistili…žádná infekce apod. No v poledne už je prstík zase normální a všichni si oddechli.
Doktorka i primářka si myslí, že mě muselo něco ošklivého asi kousnout a já takhle zareagovala…no kdo ví..já furt spím, tak ani nevím.
No a v pátek (12. 2.) bylo něco jinak. Po vizitách začala máma dávat věci do kufru a začala říkat něco o tom, že přijede táta a pojedeme všichni domů. Po instrukcích od doktorky a převzetí všech papírů apod. mě máma nabalila jak na severní pól :), dala do autosedačky a vyrazili jsme. Venku teda nic moc…sníh, zima a spousta světla. Já teda celou cestu spala..ani nevím, že máma byla v lékárně pokoupit vše potřebné, aby mě mohla doma krmit apod.
Doma bylo teplíčko a táta vše připravil a uklidil…já si ještě hovila v autosedačce než máma připravila moji postel a věci na krmení.
No a o tom, jak je doma…zas někdy příště.
Tak a jsem tady
- by dadulka
4. 2. 2010 v 16:45 jsem přišla na tento svět. Bylo to nečekaně (ještě jsem měla prý být měsíc v bříšku) a rychle. Mámě praskla ve 13 hod. voda cestou na kontrolu a za hodinu a půl už s tátou byli v porodnici.
Tam zjistili, že jsem se přece jen neotočila hlavičkou dolů (kdo to vymyslel být dobrovolně hlavou dolů???!) a tak jsem prdelkou. Navíc jsem docela veliká…paní doktorka mě odhadla na 2.8 či maximálně 2.9 kg. A to prý už není žádná sranda porodit a když se máma s tátou dozvěděli rizika, tak se rozhodli pro císaře.
No mě by to bylo vcelku asi jedno 🙂 Za půl hodiny mě někdo vytáhl z mého doupěte ven…eeee…světlo, zima a spousta lidí kolem. No tak to se mi nelíbí…řvu jak tur.
Máma má radost, že dýchám sama (Kdo by za mě jako dýchal??!), ale jen mě nechali na ni kouknout…divné vidět mámu z „druhé“ strany a hned mě zabalili a odnesli do tepla.
Ona je tu fakt hrozná zima…to vědět, tak si nechám víc srsti 🙂 Cestou mě ukázali tátovi…toho taky poznám..podle hlasu. Táta na mě bliká něčím co je prý foták a natáčí mě kamerou. To už mě paní doktorka vyšetřuje a já řvu jak tur, aby toho nechala. No časem mi dá pokoj..ale ještě mi zavedla kanylu do hlavy s glukózou…prý mám málo cukru v krvi. No mě je to jedno..jdu spát 🙂
Jo a všichni se diví, že prý jsem nějaká moc velká… 3.250 kg a 50 cm…no já vám nevím..mě to přijde tak akorát. 🙂
