Pak jsme vyrazili do Edinburghu. Nejprve do místní ZOO, který je moc pěkná, trochu menší než pražská. Mají tu hoooodně tučňáků, různé druhy a každé ráno tu mají procházku přes ZOO mezi lidma.
To jsme bohužel nestihli, ale viděli jsme např. Mrože. Po ZOO jsme dojeli do centra města na Princess street a vypravili se ho co nejvíce projít. Vyšli jsme nahoru na Nelsonův památník. Z něho byl krásný výhled, rodiče se ale museli vystřídat, neb nahoru vedly úzké točité schody..nic pro mě. A když byl táta nahoře, tak jsem se tak pročůrala, že mě musela máma totál přebalit a převlíknout. Z toho vznikla moje známá fotka “místního homelesáka” 🙂
Prošli jsme trochu město a zašli na poslední chvilku před zavřením do Národní galerie, kde byly krásné a hlavně šíleně velké plátna. Když jsme vyšli ven, tak byl slejvák jako hrom a večer, tak jsme to zabalili a počkali na autobus, který nás odvezl na parkoviště, kde jsme ráno nechali autíčko. Do Edinburghu jsme se tedy vrátili ještě druhý den – a hned zašli na místní hrad. Je to obrovský komplex více budov, v každé je nějaká výstava vztahující se ke Skotsku nebo Edinburgu. Co jsem neviděla, ale prý bylo krásné, byly korunovační klenoty (teda spíš jejich kopie), žezlo a koruna. Strejda Bob říkal, že když je královna ve Skotsku, tak si je tady půjčuje.
Po hradu jsem byla tak unavená, že mamka se mnou kroužila kolem, abych usnula a táta mezitím byl v Camera Obscura. To bylo něco pro něj – hologramy, hrátky se světlem atd. Pak jsme dali oběd a honem jsme se vydali projít zbytek města. Vydali jsme se I ke Skotskému parlamentu…sídlí v nové budově, která sem ale moc nezapadá a lidem se nelíbí. No mě se líbila hlavně ta voda před ní :). Dovnitř jsme se bohužel nepodívali, neb už zavřeli. S tím jsme se bohužel setkali dost často v UK…otvírají ráno pozdě (po 9 či 10 hod.) a zavírá se brzo (15, 16 hod.).
In: anicka-2-rok |
Na začátku května, hned po maminčiných narozkách, jsme se sbalili a vyrazili na letiště. Ještě jsem nikam neletěla a tak rodiče čekali, jak budu reagovat. Čekání na letadlo jsem si zkrátila spánkem, zpříjemnila chozením na jezdících pásech a do letadla nastoupila jako první. Miminka mají přednost, takže žádné čekání ve frontě 🙂
V letadle bylo spousta věcí, co jsem musela prozkoumat – návod na evakuaci apod., časopis, ostatní cestující, sedadlo přede mnou a samozřejmě okénko ven. Pozorovala jsem bedlivě, co se děje venku a ani nevím, že mě máma připoutala k sobě. A za chvilku už jsme vzlítli a já si toho snad ani nevšimla. Koukala jsem ven a tam najednou byly mráčky a malé domečky, stromečky atd. To se mi líbilo. Celou cestu jsem byla u někoho na klíně nebo sama na sedadle, které nám uvolnila jedna paní a vůbec jsem nezlobila.
Po dvou hodinách jsme přistáli, zase jsem si toho ani nevšimla a prodrali se až ven do haly. Tam na nás čekala už teta Liz. Společně jsme šli do centrály autopůjčoven vyzvednout autíčko, které táta buknul.
Když jsme přimontovali vypůjčenou autosedačku a táta se trochu seznámil s autíčkem, tak jsme spolu s tetou vyrazili k nim domů. U nich jsme totiž měli “základnu”. S cestou si táta nemusel dělat starosti, protože jsme jeli za strejdou Bobem. Teta Liz a strejda Bob bydlí necelou hodinku od Edinburgu ve vesničce, kde kolem dokola jsou samé hory. Krásný výhled. Mají malý baráček, kde nám dali k dispozici jednu ložnici a jednu koupelnu a vůbec tam pro mě a rodiče měli vše připravené. Vypůjčili jídelní židličku, připravili hračky a teta mi vždy něco dobrého uvařila.
U tety a strejdy jsme pobyli pár dní, já si na ně hned zvykla a chodila jsem se k nim přitulit a blbla jsem s nima..no prostě pohoda. Od nich jsme vyráželi na první výlety.
První den jsme jeli jen poblíž na přehradu Gartmorn Dam, táta si musel zvykat na jízdu na druhé straně a hlavně i na ovládání auta. Přehradu jsme celou obešli, zkoušeli najít i nějaké kešky, ale vesměs neměli štěstí.
In: anicka-2-rok |
